Prý, že časem všechno bude dobré.

20. ledna 2011 v 17:48 | Mrs.Eddie |  Výkřiky do ticha.
Vyšla jsem. Obloha se zahalila do temné šedi, slunce hrálo hru na schovávánou a z nebe padaly kapky vody v nezměrném množství. Chvíli jsem jen stála a zaposlouchala se do v dálce se ozývajících hromů, zadívala se na fascinující blesky a vdýchávala vůni deště. Rozevřela jsem deštník a vykročila po chodníku vstříc autobusovému nádraží. Déšť vyhnal lidi z ulic, všude jen prázdno a ticho. Blížila se sedmá hodina a já náhle cítila pocit samoty a dusivého nepochopení. Míjela jsem budovy, staré i rádoby nové. Čeho všeho jsou také stěny tichých domů svědky? Mají v sobě víc tajemství, než by se mohlo zdát. Smutek, zradu, podvody, lži, faleš i násilí. Jako pozitivní antipod tu stojí radost, láska, porozumění a okamžiky, které si chcete v paměti uchovat věčně. Denně se pohybujeme mezi nimi, denně vidí naše činy,které bychom třeba chtěli nejradší ukrým před celým světem. Slyší věci, které jsou v domělé naivitě řešené do zdánlivého prázdna.

Proto šeptám: ,,Dávej pozor na své skutky."

A tak je míjím, jeden po druhém, tiché svědky našich životů. Tu se z dálky se sílící intenzitou začne ozývat ostrý hukot sanitky. Řítí se prudce po kluzké silnici, boj o život. Tak počítej do deseti. Tik, tik, tik,... I nám bude jednou jedna patřit.

Proto říkám: ,,Smrti se nevyhneš."

Pár lidí přece jen potkávám. Deštníky pevně drží ve svých rukou a zrakem raději počítají množství dlaždiček na šedém chodníku, než aby se rozhlíželi kolem sebe. Právě se ke mně přibližuje dvojice svíracící ruku toho druhého, s úsměvem na tváři zvesela rozprávějící. Déšť jim nevadí, zdá se, že ho ani nevnímají. V očích se zračí naděje a silná víra, že své ruce takhle budou odhodlaně svírat navždy. Ale každodenní život, kde kolem sebe vidím rozchody vedle rozvod, mě donucuje zachovávat skeptickou tvář.

Proto volám: ,,Sláva utopii!"

Pomalu se do mého zorného pole dostává chmurné a osiřelé nádraží. Pár lidí tu znuděně stojí a odhodlaně odolává tvrdým kapkám vody. Loudavými kroky dojdu až k číslu osm a přidám se k té hrstce lidí. Vidím tu muže jehož obličej je tak typický pro notorického alkoholika. Rudá tvář, nevrlý výraz, obtloustlé tělo... Co ho k tomu vedlo? Svůj nevyslyšený žal a stesk utápěl v levných krabicových vínech za 30 Kč z Billy, propagujících své nejlepší ceny? Třeba jen začal přemýšlet o světě v příliš velké míře, a tak musel platit daň. Třeba jen přišel o své nejdražší tragickou nehodou. Tik. Tvůj pohled pak raději odvrátím na ženu, která by novodobou Miss skutečně býti nemohla. Řídké vlasy neurčitého odstínu hnědé barvy, nevýrazné oči, bledé, modré a nepřítomný pohled protkaný utrápeností. Pláče doma do polštářů kvůli své velikosti XXL? nenávidí pohledy do zrcadla? Každodenní komplexy a mindráky.

A tak se ptám: ,,Skutečně bude časem všechno dobré?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fat_Rosa Fat_Rosa | Web | 20. ledna 2011 v 19:10 | Reagovat

je v tom děj a pointa jestli někdy vydáš knihu dej mi vědět takové spisovatelky jako jseš ty mám rada ;)
PS.To je pravdivy příběh?

2 Carrie Carrie | Web | 20. ledna 2011 v 21:13 | Reagovat

krásně napsané....na něco se nedá prostě odpovědět dokud se to nestane :)...musíme počkat až to příjde...

3 Juicygirl Juicygirl | E-mail | Web | 21. ledna 2011 v 9:10 | Reagovat

Právě jsem se zamilovala do tvého stylu psaní!! Až tohle bude hotový, tak si to chci rozhodně přečíst!!!

4 Lady B. * Lady B. * | Web | 22. ledna 2011 v 14:18 | Reagovat

Nádherně napsané. :)

5 Lady unimportant Lady unimportant | 16. května 2013 v 21:24 | Reagovat

Úžasný .. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama