Ana&Mia

Hej buřte-povídka

23. října 2010 v 13:12 | Mrs.Eddie
A už si zase ukazovali! Šla po ulici a cítila na sobě výsměvné pohledy kolemjdoucích lidí. Děti byli upřímnější ,,mami ta holka je tlusťoška!" a od puberťáků to bolelo snad ještě víc ,,hej kam se kutálíš špekoune?!". Když to zavolá šestnáctiletý, modrooký a pohledný kluk v partě stejně hezkých kamarádů, nedivte se, že je jí pak víc než na nic. ,,Jak bylo ve škole, Ashley?!" Přivítá ji stejně baculatá matka s kopcem hranolků a masa. Obídek! ,,Jdu nahoru!" Zahuhlá a nahoře v pokoji spustí slaný potok slz. Tak jako každý den. Zase na ní byli ošklivý. A nikdy to lepší nebude. Podívá se do zrcadla. Dřív.. dřív měla břicho mnohem menší, zadek skoro žádný a stehna jako dneska jedno! Dřív.. to bylo všechno jinak! Přesto si neodepře svojí denní dávku čokolády. Vytáhne ze šuplíku tabulku, dneska jenom jednu kostičku! Řekne si a po chvilce zmuchlá prázdný obal, aby s poraženým výrazem ve tváři posoudila, že to zase nezvládla. Takhle to dál přece nejde ne?! Ale jo, jde! V kuchyni spořádá oběd a je jí zase dobře. Zapomene na to, co bylo na ulici. Zvykla si?!
,,Koupíme na večer buřty?!" Zaslechne další den, když se vrací ze školy domů, nějakého kluka z dvojice, co jde před ní. ,,Nemusíš kupovat, jeden masitej je přímo za tebou!!" Zasměje se jeho kámoš a oba se na ni otočí. Kámoš se strašně směje, ale ten druhej kluk má ve tváři jiný výraz. Připadalo jí, jako by říkal ,,není špatná, ale toho sádla na sobě má fakt nadbytek!!" A to jí nakoplo. Nechce už být dál objektem výsměšných keců a pohledů. Něco udělá. Ale co?
Přijde naštvaná domů, máma ji vítá s talířem svíčkový, bohatě posázeným knedlíky. ,,Mami, prosimtě uber! Nejsem slon!" Seřve jí hned ve dveřích a v zápalu boje běží nahoru do svého pokoje, otevře šuplík, vyndá čtyři tabulky čokolády a odnese je před dům do popelnice. ,,Tak!" Oddychne si. Teď začíná nový život!
V obchodě na ní koukají poněkud překvapeně, každý den si tam kupovala tuny sladkostí a bagety, sladké nápoje.. dneska to je pytel corfleksů, pár nízkotučných jogurtů a kilo jablek. Několikrát za týden se rozbrečí, několikrát neodolá a dá si přece jen nějakou sladkost. Doma jich je stále zásoba, maminka si dcerušku do teď vykrmovala jako prasátko, nehodlá přestat jen proto, že Ashley zrovna chce!
,,Hele, buřtík!" Ale ne! Po nějaké době je potká zase. Ty dvě kila na ní nejsou vůbec znát! Přesto, že se snaží, není to moc slavný. ,,Drž hubu vole!" Okřikne ho ten druhej, ale Ashley nevěnuje jediný pohled a oba zmizí v dáli. Super!
Přijde domů, zacvičí si v pokojíčku, dá si něco k jídlu a už zase běží do fitka. A takhle to dělá každý den. Do toho příšerné deprese, pocity beznaděje, strašné krize. Podléhá těm stavům, které hubnutí obnáší. Přesto má silnou vůli. Jednoho dne ale už prostě nevydží.. ,,Ashley neštvi mě a sněz ten oběd! Zhubla jsi sedm kilo! Neblbni zase!" Zlobí se na ni matka, když jí podává těstoviny. Ano, přizpůsobila se. Po nějakém tom týdnu zašla za kamarádkou, se kterou to rozebrali. Podřídila se Ashley a začala vařit zdravěji, měnší porce. Přesto všechno se Ashley odmítla stravovat. Tvrdila, že už jedla něco venku a podobně. Teď už jí přestali lidé na ulici říkat kuličko, špekoune ba i buřtíku. Zapadla mezi normální holky, ale jí se to zdálo pořád málo.
,,Ashley já se s tebou pořád hádat nebudu! Dokavaď to nesníš, nehneš se od stolu!" Řve matka na dceru, stále častěji se spolu hádají. Ve škole taky žádný med. Holky ji nejprve chválili, ale teď se asi všichni zbláznili! Závidí?! JDe si za svým snem! Chce být hubená! Ještě pět kilo!
Kouká z okna, na kterém mráz kreslí mapky. Za oknem, tam někde v davu je kluk. Ten kluk má krásné hnědé, pronikavé oči. Jeho kamarád jí kdysi říkal buřtíku. POtom je ale potkávala stále v menších intervalech, jeho kamarád na ní mrkal.. i on si jí všiml, usmíval se na ni. Měsíc ho neviděla a když ho potkala naposledy, nevěřila svým vlastním uším ,,ty vole, teď už to neni buřtík, teď je to anorektička!" prohlásil jeho kamarád a tenkrát potřetí uslyšela jeho hlas ,,jo, přehání to!" řekl, změřil si ji pohledem, otočil se a šel dál. Anorektička?! Tenkrát poprvé slyšela to slovo. Možná ji i vystihovalo, když si po obědě šla strčit prsty do krku. Dělala to ze zvyku, stále častěji. Ještě tři kila, ještě dvě a další dvě.. Ten kluk tam někde chodí a usmívá se na normální holky. Možná i ty baculatější? Ale o Ashley nestojí. Proč?!! Kdo by chtěl holku, která málem umřela?! Kterou čeká několika měsíční léčení těla i psychiky? Která už nikdy nebude taková, jako dřív? Spokojená, bezstarostná, ale občas i zoufalá. Venku je krásná zima, ale v pokoji ne. Tady je teplo. Na třech postelích leží uplakané, na kost vychrtlé dívky s kruhy pod očima. Prostě to nezvládli!!
,,Chci tě zase potkat!! Chci tě zase vidět a slyšet! Prosím, bože, ať ho ještě někdy potkám, ať si mě všimne!" Zašeptá do tmy a po chvilce dodá ,,ať už jsem zase zdravá!"
Převalí se na druhý bok a pomyslí si ,,co asi dělá ta holka, která byla nejdřív tlustá, potom tak nádherná a usměvavá a nakonec se z ní stala zamindrákovaná anorektička?! Přežila tu nemoc? Zvládla svůj boj o život, který si málem sama vzala?!" Chtěl by ji někdy potkat!!

Zdroj: neznámý...

Pro ana dieta

23. října 2010 v 12:17 | Mrs.Eddie
Ana Boot Camp
day1: 500 calories(or less)                                                              
day2: 500 calories(or less)
3:300 calories
4:400 calories
5: 100 calories
6: 200 calories
7: 300 calories
8: 400 calories
9: 500 calories
10: fast
11: 150 calories
12: 200 calories
13: 400 calories
14: 350 calories
15: 250 calories
16: 200 calories
17: fast
18: 200 calories
19: 100 calories
20: fast
21: 300 calories
22: 250 calories
23: 200 calories
24: 150 calories
25: 100 calories
26: 50 calories
27: 100 calories
28: 200 calories
29: 200 calories
30: 300 calories
31: 800
32: fast
33: 250 calories
34: 350 calories
35: 450 calories
36: fast
37: 500 calories
38: 450 calories
39: 400 calories
40: 350 calories
41: 300 calories
42: 250 calories
43: 200 calories
44: 200 calories
45: 250 calories
46: 200 calories
47: 300 calories
48: 200 calories
49: 150 calories
50: fast

Tohle vypadá zajímavě..to určitě vyzkouším:)

10 důvodů proč nejíst

9. října 2010 v 12:20

1. štíhlí lidé vypadají dobře v jakémkoliv druhu oblečení - můžeš si obléct co chceš!

2. napuchlé tváře, dvojtý podbradek, tlusté kotníky - to není atraktivní!!!

3. poběžíš rychleji bez těch kil navíc, které tě drží vzadu

4. lidé si tě budou pamatovat jako "ta krásně štíhlá"

5. příliš mnoho lidí na světě je obézních

6. jíst málo znamená šetřit peníze

7. tlustí lidé jsou tak velcí, a přitom se od nich lidé odvracejí jako by neexistovali

8. nic nechutná tak dobře jako štíhlost

9. je jídlo důležitější než být v životě šťastný?

10. jídlo je zlé a lstivé. klame tě svoji chutí - a ono to funguje - dělá tě tlustým, nafouklým, ošklivým a nešťastným

Jak se stát anorektičkou?

2. října 2010 v 20:50
-Mezi každým soustem pokládejte vidličku
-Žvýkejte sousto dokud se samo nerozpustí v puse
-Mezi sousty pijte (dříve se budete cítit plní)
-Nejezte po 7mé hodině večer!
-Pokud máte možnost, jezte nazí před zrcadlem
-Pokud máte neodbytný pocit hladu, zkuste si dát sousto do pusy a pak jej vyplivněte
-Tělo ošálíte i tím, že sníte kostky ledu (tělo si bude myslet, že přijalo nějakou potravu)
-Pokud vám začne hlasitě kručet v břiše, mírně se do něj bouchněte, přestane to
-Pijte hodně vody
-Pokud každou hodinu vypijete jednu sklenici vody, budete se cítit plní
-Když budete mít hlad, zkuste se napít (hlad je převlečená žízeň)
-Určete si svůj vlastní cíl, nejprve nějaký nižší tak, aby vás motivoval. Pozor ať není ten cíl v dané chvíli nereálný, to by bylo demotivující.
-Udělejte si svůj thinspirační deníček, kam si nalepte obrázky svých oblíbených hvězd, napište si tam své cíle a ANA hesla. Kdykoli se budete cítit zle, podívejte se do něj a vrátí se vám chuť nejíst.
-Udělejte si jednoduchá pravidla, třeba že budete žvýkat každé sousto 37x předtím, než je spolknete, nebo že nebudete jíst do ani po určité hodině. Pomůže vám to udržet si kontrolu nad jídlem.
-Když budete mít ukrutnou chuť jíst, řekněte si čokoláda...otočte se a počítejte do sta. Myslíte si, že ještě pořád budete chtít ty odporné kalorie ve svém těle?
-Když budete chtít jíst, nalakujte si nehty ;)
-Čistěte si zuby, nebudete chtít míchat chuť zubní pasty s jídlem..
-Když budete cítit, že to nezvládnete, jděte se projít.
-Zapisujte si, co všechno jste snědli.

Dopis od Any

2. října 2010 v 20:48
Dovol mi představit se. Jmenuji se, nebo jak mě nazývají lékaři a jiní, Anorexia. Moje celé jméno zní Anorexia Nervosa, ale můžeš mi říkat Ana. Myslím, že se můžeme stát dobrými partnery. V blízké budoucnosti do tebe budu investovat hodně svého času a totéž očekávám od tebe.

V minulosti jsi slyšela své učitele a rodiče jak o tobě mluví jako o zralé a inteligentní osobě s tolika možnostmi. Kam se to podělo, mám se ptát? Nikdy nic z toho nebylo! Nejsi dokonalá, dost se nesnažíš a navíc ztrácíš čas přemýšlením a mluvením s přáteli nebo kreslením! Tyhle slabosti ti nebudou povoleny.

Tví přátelé ti nerozumí, nejsou k tobě upřímní. Kdysi, když se nejistota vkrádala do tvé mysli a ty ses jich zeptala, "Jsem…tlustá?" a oni odpověděli "Ale ne, jistěže ne" Tys věděla, že lžou! Jen já ti říkám pravdu. Tvoji rodiče, škoda mluvit! Víš, že tě milují a starají se o tebe, ale část toho je jen proto, že to jsou rodiče a že je jejich povinností to dělat. Teď bych ti měla říct tajemství: Někde hluboko uvnitř jsou tví rodiče zklamaní. Jejich dcera, ta s tolika možnostmi, je tlustá, líná a nehodná dívka.

Ale já to všechno změním.

Očekávám od tebe hodně. Není ti povoleno jíst moc. Začne to pomalu: snižování příjmu tuku, čtení tabulek s nutričními hodnotami, zbavování se nezdravých, smažených jídel atd. Na chvíli bude cvičení snadné: nějaké to běhání, možná nějaké dřepy či cviky na břicho, nic vážného. Možná takhle shodíš pár kil z toho svého tlustého těla. Ale nebude dlouho trvat a nebude mi to stačit.

Budu od tebe očekávat, že si budeš počítat a zapisovat svůj příjem kalorií a že začneš cvičit více. Vnutím ti limit. Musíš to přijmout, protože mi nemůžes vzdorovat! Začínám se do tebe vkrádat. Hezky brzo, jsem s tebou neustále.Jsem s tebou, když ráno vstaneš a běžíč k váze. Ta čísla se stávají jak přáteli, tak nepřáteli a ty si stále jen zoufale přeješ, aby byly nižší než včera, než večer… Do zrcadla se na sebe díváš s hrůzou.Pícháš a strkáš do každého špeku a usmíváš se, když přejedeě rukou přes kost. Jsem s tebou, když si plánuješ den: 400 kalorií, 2 hodiny cvičení. Ja jsem ten, kdo takhle plánuje, protože odteď jsou mé myšlenky spjaty s tvými.

Sleduju tvé myšlenky po celý den. Ve škole, když ve své mysli bloudíš neznámem, dám ti něco o čem můžeš přemýšlet. Přepočítej si kalorie pro tento den. Je jich příliš mnoho. Zaplním tvou mysl myšlenkami na jídlo, tvou váhu, kalorie a na věci, na které je pro mne bezpečné myslet. Protože teď jsem už v tobě. Jsem ve tvé hlavě, ve tvém srdci a duši. Ta bolest z hladu, kterou předstíráš že necítíš, jsem já.

Hodně brzy ti říkám nejen to, co máš dělat s jídlem, ale i to, co máš dělat pořád. Usmívat se a přikyvovat. Dobře se prezentuj. Vtahuj sakra to tlusté břicho! Bože, jsi tlustá kráva!!!! Když je čas na jídlo, tak ti řeknu co dělat. Udělám to tak, že talířek salátu ti bude připadat jako jídlo hodné krále. Rozházim jídlo kolem a hle, vypadá to, jako bys něco snědla. Ani kousíček…jestli něco sníš, veškerá kontrola bude zničena.. TOHLE chceš??? Vrátit se zpět k té tlusté krávě, jíž jsi kdysi byla??? Přinutím tě zírat na modelky v časopisech. Ty nádherně hubené, s bílými zuby, modely dokonalosti, co na tebe hledí z těch lesklých stránek. Nechám tě myslet si, že nikdy nebudeš taková jako ony. Vždy budeš tlustá a nikdy nebudeš tak nádherná jako jsou ony. Když se podíváš do zrcadla, zdeformuju odraz. Ukážu ti obezitu a ošklivost. Ukážu ti zápasníka sumo namísto vyhladovělého dítěte. Ale to ty nesmíš vědět, protože kdybys znala pravdu, mohla bys opět začít jíst a náš vztah by se začal rozpadat.

Občas se z tebe stane rebel. Ačkoli ne moc často. Rozpoznáš rebelské vlákno, které zůstalo ve tvém těle a které tě dovede do temné kuchyně. Dvířka od kredence se oomalu a jemným vrzáním otevřou. Tvoje oči budou kmitat po jídlech,. které jsem držela z tvého dosahu. Najednou zjistíš, že tvé ruce tápají ve tmě po krabici se susenkami. Zhltneš je, mechanicky, ne kvůli jejich chuti, ale kvůli pocitu, že jdeš proti mně.. Sáhneš po další krabici a další a další. Tvé břicho se nafoukne a začne vypadat groteskně, ale ty stejně ještě nepřestaneš. A po celou tu dobu na tebe budu křičet ať toho necháš, ty tlustá krávo, ty opravdu nemáš žádnou sebekontrolu, budeš tlustá.

Až tomu bude konec, opět se obrátíš na mě a budeš žádat o radu, protože ty opravdu nechceš být tlustá. Překročila si základní pravidlo a jedla jsi a nyní mě chceš zpět. Poženu tě do koupelny, na kolena a přinutím tě hledět na dno záchodové mísy. Tvé prsty pošlu hluboko do tvého hrdla a s pořádnou dávkou bolesti tě zbavím přijatého jídla. Znovu a znovu to budeš opakovat dokud ze sebe nedostaneš jen vodu a krev. To budeš vědět, že je to vše pryč. Když potom stoupneš, budeš se cítit slabá. Ale ihned se postav! Ty tlustá krávo, vybrala sis život v bolesti!

Možná ta volba zbavit se té "pokrývky" je jiná. Možná tě nechám brát projímadla a nechám tě sedět v koupelně až do brzkých ranních hodin, kdy budeš cítit, jak jsou tvé vnitřnosti skrčené. Nebo možná tě jen nechám, aby sis ublížila sama. Mlátila hlavou o zeď dokud by tě nebolela jak čert. Řezání je taky efektivní. Chci abys viděla svou vlastní krev, jak stéká po tvé ruce. A v tom si uvědomíš, že přijmeš veškerou bolest, kterou ti nabídnu. Jsi v depresi, jsi naštvaná, máš bolesti.. snažíš se někoho přivolat, ale jakobys byla němá, nikdo neposlouchá? Kdo by se o tebe zajímal?!?!!Zasloužíš si to, můžeš si za to sama.

Oh, je to kruté? Chceš aby se ti to stalo? Jsem snad neférová? Dělám jen věci, které ti pomohou. Umožňuju ti přestat myslet na věci, které tě stresují. Vztek, smutek, zatracení a osamnění se mohou zastavit, protože já je vezmu pryč a naplním tvou hlavu kalorickýmy výpočty. Dám pryč i tvou snahu vyrovnat se svým vrstevníkům, snahu všechny potěšit. Protože teď jsem já tvůj jediný přítel, jsem ta jediná, kterou musíš potěšit.



Mám i svou slabou stránku, ale tu nesmíme nikomu říct. Pokud se rozhodneš proti mně bojovat, dostat se k někomu a říct mu, jak tě nutím žít, všechno se zničí. Nikdo to nesmí zjistit, nikdo nemůže rozbít ten krunýř, kterým jsem tě pokryla. Já jsem tě stvořila, tuhle hubenou, dokonalou dívku. Jsi moje, jenom moje. Beze mě nejsi nic. Tak se nesnaž mi vzdorovat. Když o tobě jiní mluví, ignoruj je. Zapomeň na ně, zapomeň na všechno co se tě snaží ode mě oddělit. Jsem tvá kladná stránka a míním to nechat tak, jak to je.



Upřímně, Ana

Filmy o anorexii

2. října 2010 v 14:59
Filmy o anorexii nejen pro anorektičky, ale i pro ty, které toto téma zaujalo jako mě, nebo které nezaujala nabídka v TV.

Miss Sudová: Už nemám z jídla strach

1. října 2010 v 21:47

Má za sebou příšerný rok. Uvažovala o kariéře modelky, ale skončila na psychiatrii. Z 55 kilogramů zhubla na 34! V červnu byla na pokraji smrti. Teprve pak začala Miss sympatie 2004 Pavla Sudová s mentální anorexií opravdu bojovat.

* Kolik jste vážila, když jste se narodila?
Čtyři kila.
* To jste byla velké mimino.
Narodila jsem se malinko přiškrcená pupeční šňůrou, ale jinak jsem fakt byla docela macek.
* Měla jste pak ještě někdy nadprůměrnou váhu?
Kdepak, nikdy. Vždycky jsem patřila ke štíhlým dětem.
* Snědla jste všechno, co vám dali, nebo jste si vybírala?
Byla jsem rozmazlená, polívky a omáčky jsem nemusela. Zato sladké mi chutnalo, dorty jsem měla mnohem radši než normální jídlo.
* Když jste se loni v zimě chystala na jarní finále Miss ČR, chtěla jste zhubnout?
Vůbec ne. S holkama, co taky postoupily, jsme jedly hodně, žádná z nás nedržela dietu.
* Opravdu? Vždyť v minulosti některé z pozdějších vítězek říkaly, že před finále potřebovaly do plavek ještě kilo nebo dvě zhubnout.
Přípravy na závěrečný večer probíhaly v takovém tempu, že jsme neměly z nadváhy žádný strach. Do finále jsem šla při svých 178 centimetrech výšky s pětapadesáti kily.
* Z hlasování diváků jste vyšla jako nejkrásnější. Kdy vám začala vaše váha připadat vysoká?
To se mě ptá každý, ale já to nevím. Nedokážu říct, kdy to přesně začalo.
* Vy si nepamatujete, kdy jste začala držet dietu?
Já nedržela dietu. Nebylo to tak, že bych se rozhodla, že začnu jíst jenom zeleninové saláty nebo suchou rýži. Nic takového. Prostě jsem najednou nemusela jíst.
* Nemusela jíst?
Měla jsem spoustu jiných zájmů než jídlo, na to mi ani nezbýval čas. Pořád jsem někde lítala s kamarádkami, chodily jsme se bavit a u toho mi stačilo jíst jenom oříšky.
* Kolik jste jich snědla?
Za den tak jedno malé balení. Pak už jsem nepotřebovala ani ty oříšky.
* Co jste pila? Vodu?
Hlavně kafe.
* Počkejte, já tomu nerozumím. Normálně jste jedla a nejednou nic? Měla jste jenom pětapadesát kilo a chtěla jste být ještě hubenější?
Asi jsem chtěla zkusit, jak to bude vypadat.
* Někdo vás do toho tlačil?
Ne. Říkám vám, že jsem to chtěla zkusit.
* Ale proboha proč, když si vás diváci vybrali za nejhezčí dívku z celé republiky?
Jenomže mně hubnutí nikdo nevymluvil.
* Nepožadovali to po vás v modelingové agentuře?
Ne, tam byli s mou váhou spokojení. Stejně bych si nenechala nic diktovat. Jsem tvrdohlavá, na jiné nedám. Kdyby mi v agentuře řekli, že jsem tlustá a že musím shodit, tak bych je neposlechla.
Výprask by nepomohl
* Jak rychle jste ztrácela na váze?
Loni v létě jsem měla pětapadesát kilo, a když jsem v říjnu poprvé nastupovala do nemocnice, vážila jsem nějakých pětačtyřicet. Takže za tři měsíce jsem zhubla deset kilo.
* A to vám nikdo neřekl, abyste nebláznila?
Ale jo, jenže mě to nezajímalo.
* Kdo si vašeho radikálního hubnutí všiml jako první?
Můj tehdejší přítel. Bydleli jsme spolu, a viděl, že nejím. Rozmlouval mi to, ale nebylo to nic platné. Nakonec jsme se rozešli.
* A co rodiče? Řeknu vám, že já být vaším tátou...
... tak co?! No co byste udělal? On si každý myslí, že mě táta seřeže a já začnu jíst. Nebo že mi násilím otevře pusu a narve mi to jídlo dovnitř. Ale tak to vůbec není. Vy si neumíte představit, co člověk s mentální anorexií prožívá.
* Co jste prožívala? Shodila jste deset kilo a stále vám to bylo málo? Pořád jste se sama sobě líbila?
Jo, líbila. To jsem nevypadala jako dneska. Teď je vidět, jak se to na mně podepsalo. Mám strašnou pleť, vrásky, málo vlasů... Tehdy mi to slušelo. Víte, mně se líbí hubený holky, líbí se mi, když jim z kalhot čouhají kyčelní kosti.
* Která žena je pro vás hezčí - vyzáblá Twiggy, nebo vnadná Marilyn Monroe?
Pro mě? Jasně že Twiggy! Ale na to musíte koukat trochu jinak. Když má holka pěkná prsa, tak dobře, to si potom může dovolit být kulatější. Ale já, která prsa nemá, nemůžu mít ani zadek, ani stehna. Jen si to představte - nahoře nic a dole plnoštíhlá? To nejde, to je nesouměrnost.
* Měla jste pocit nesouměrnosti?
Měla. Moje míry na Miss byly 86 - 60 - 90. Někdo má souměrnou postavu od narození, jiný pro to musí něco udělat.
* Vy jste toho udělala tolik, že vás to po čtvrt roce přivedlo do nemocnice. Tam jste si už uvědomila, že to přeháníte?
Ještě ne. Chodila jsem na brigádu do solárka a jednou jsem při práci omdlela. Proto jsem pak šla do nemocnice. Tam řekli, že to je psychický problém, a dali mě na psychiatrii. Od té doby se plácám v nemocnici. Poprvé od října skoro až do Vánoc. Pak se to střídalo - chvíli doma, chvíli v nemocnici.
* Jak vás začali léčit?
Řekli mi, že mám problémy kvůli tomu, že nejím. To jsem jim nevěřila, ale když jsem měla něco sníst, tak to nešlo.
* Neměla jste chuť?
Měla jsem z jídla strach. Bála jsem se, že začnu tloustnout. Cítila jsem, že když spolknu pár soust, bude mi špatně.
* A bylo?
Jestliže si ve svý makovici řeknete, že když vypijete vodu, bude vám zle, tak vám pak zle opravdu bude. Takže když jsem něco snědla, bylo mi fakt špatně. Protože jsem jídlo odmítala, dávali mi umělou výživu.
* Jak se to dělá?
Nosem mi prostrčili hadičku až do žaludku. Pak ji máte v sobě pořád, celé dny. Výživa teče buď z pytlíku, který s sebou všude nosíte, nebo vám ji dávají stříkačkou. Jednou za tři hodiny vám to stříknou a hotovo.
* To je dost nepříjemné stravování.
To si pište, dodneška mám od toho jizvu na nose. Takhle mi dávali výživu třeba dva týdny v kuse, dokud jsem trochu nepřibrala. Pak mi tu hadičku vyndali, já zase zhubla... a tak to šlo dokola.
Mozek nefunguje
* Rozebíral s vámi vaše potíže nějaký psychiatr nebo psycholog?
Jé, já už jich měla!
* Co vám říkali?
Ptali se na totéž co vy. Jak to začalo, jak se cítím, proč chci vypadat tak a ne jinak... A varovali mě, že je to nebezpečné, že to ohrožuje zdraví...
* Pomáhalo vám to?
Tsss! Na všechno jsem kývala, jako že jo, že to chápu. Ale nepochopila jsem nic. Byla jsem uzavřená, mlčela jsem, hlavně aby pohovor rychle skončil a abych už mohla jít na pokoj dělat si svoje dřepy a kliky.
* Cože?! Vy jste i v nemocnici cvičila a snažila se ještě víc zhubnout?
No jistě.
* Takže lékaři do vás hadičkou dostali trochu energie a vy jste ji ihned schválně vypotila?
Jo. Já tam denně udělala svých osmnáct set dřepů.
* To není možné. To by nezvládl ani trénovaný sportovec.
Já to zvládla! Dělala jsem je pořád.
* I s hadičkou v žaludku?
Klidně. A k tomu ještě kliky a cviky na břicho. Navíc jsem chodila po chodbě sem a tam, když to šlo, tak jsem i běhala. S walkmanem jsem taky hodně tancovala.
* To se vás doktoři a sestřičky nesnažili nějak spoutat?
Potom už jo. Řekli, že jestli se budu pořád hýbat, zařídí to tak, že zůstanu jenom ležet. Jenže časem je to se mnou omrzelo, neměli na starosti jenom mě. Byla jsem tam skoro tři čtvrtě roku, jen když jsem přibrala na takových čtyřicet tři kilo, pustili mě domů s tím, že i tam budu nabírat. Ale já vždycky hubla, takže jsem byla zase brzy zpátky na psychiatrii.
* Kolik vás leželo na pokoji?
Čtyři, ale anorektička jsem byla jediná, ostatní měli jiné potíže.
* Nerušilo je, když jste jim u postele dělala tisíce dřepů?
Víte, těm to je úplně jedno. Někteří z pacientů byli fakt chudáci... Když jste na psychiatrii, je to hodně drsný pohled...
* Kdy to s vámi vypadalo nejhůř?
Před dvěma měsíci. V půlce června jsem po pauze opět nastoupila do nemocnice. To jsem měla jenom třicet čtyři kila.
* Promiňte, ale to už na vás musel být otřesný pohled. Vám se to stále ještě líbilo?
Ani nevím, já už se do zrcadla moc nekoukala. To už je člověku jedno. Mozek vám nefunguje, žijete pouze tím, abyste shodil co nejvíc. Nic jiného vás nezajímá. Pak už jsem ani nemohla chodit, jenom jsem ležela a chtěla hubnout.
* Před rokem jste chtěla zkusit, jak budete vypadat o něco hubenější. Ale před dvěma měsíci jste se už ani nedívala do zrcadla?
Hm... Nechcete se dívat do zrcadla a už se nechcete ani vykoupat, protože máte strach, že se rozpadnete.
* To je hrůza!
Ano, ale vám je to jedno, hlavně že pořád hubnete. Nedokážu to vysvětlit tak, abyste to pochopil. Nikdo to nepochopí! Dokud to sám nezažije...
* Vy už to teď chápete?
No... Zčásti.
* Z nemocnice vás pustili, už máte zpátky svou původní váhu. Cítíte se vyléčená?
Vyléčená prý budu až za pět let.
* Vrátila se vám chuť k jídlu?
Mívám chuť i hlad. A jím velké porce, o hodně větší než v minulosti.
* Vypadá to, že je všechno v nejlepším pořádku.
Je to teprve na dobré cestě. Zatím ale o jídle pořád moc přemýšlím místo toho, abych měla dřívější radost ze života. Psychicky na tom ještě nejsem moc dobře, často se mi zdají špatné sny. Naopak moje ledviny a játra, které dostaly strašně zabrat, se dávají dohromady. Taky srdce, které mi fungovalo jenom na čtyřicet procent, se spravilo, takže nemusím jít na operaci.
* Kdy nastal ve vašem léčení zlom, který vás zachránil?
V nemocnici jsem potkala hodně nemocnou dívku, která dodnes bojuje o život. Viděla jsem, jak je statečná, a řekla jsem si, že jsem srab, když se nesnažím vyléčit. Od té chvíle bojuju taky. Kdybych tuhle holku nepoznala a kdybych neměla svoji mámu, která se mnou všechno prožívala, tak už tady nejsem.
* Hodně dospívajících slečen má podobný ideál krásy, jaký vás dohnal na psychiatrii. Umíte jim se svou zkušeností poradit, jak se mentální anorexii vyhnout?
Dodnes nevím, jak jsem do toho mohla spadnout. Možná až časem přijdu na to, který okamžik to všechno odstartoval. Co ale vím už teď, je, že člověk nemá nic lámat přes koleno. Je nesmysl se ničit kvůli pár kilům. Když už se vám stane, že z nedostatku jídla omdlíte, musíte to brát jako varování: Aha, tohle není ta správná cesta. Některé dívky stejně nikdy nebudou mít na to, aby z nich byly modelky. Jestli je jejich maminka zaoblenější a ony jsou odmalička taky takové, je hloupost, aby držely drastické diety. Bude lepší, když zůstanou plnoštíhlé, než aby se celý život nešťastně mučily hladem.
* A co muži? Také se vám líbí ti nejštíhlejší?
Vůbec ne. Mně se líbí malí, ramenatí, vypracovaní. Vždycky si vybírám menšího partnera, protože mi přijde hezké, když je holka vysoká a štíhlá, zatímco on je takovej malej. A klidně může být i při těle, to mi nevadí. Hlavně aby nebyl hubený. Na kluka tenkého jako párátko bych se bála sáhnout.
* Mimochodem, už máte nového přítele?
Jsem zamilovaná.
* Udělalo by vám radost, kdyby vás pozval na dobrou večeři?
Ještě nedávno bych na to neměla ani nejmenší pomyšlení. Teď bych sice radši dostala kytku, ale i do restaurace už bych šla ráda.

Seznam pro-ana písniček

1. října 2010 v 21:46
  1. 4st 7lb - Manic Street Preachers
  2. Ana's Song - Silverchair
  3. Anorexic Beauty - Pulp
  4. Away From Me - Evanescence
  5. Bandages - Hot Hot Heat
  6. Beautiful - Christina Aguilera
  7. Beautiful - Joydrop
  8. Big Isn't Beautiful - King Andora
  9. Binge and Purge - Lunachicks
  10. Bionic Eye - Liz Phair
  11. Bulimic Beats - Catatonia
  12. Bulima Blow Job - Cradle Of Thorns
  13. Christine - Siouxsie & The Banshees
  14. Distant Voices - Bush
  15. Feed Me - Juliana Hatfield
  16. From 100,000 Fireflies - Magnetic Fields
  17. Hide U - Kosheen
  18. Hunger Strike - Temple Of The Dog
  19. If You Could Only See - Tonic
  20. Jenny, Your Barley Alive - Rilo Kiley
  21. Judy's Staring At The Sun - Catherine Wheel
  22. Little Miss S. - Edie Brickell & New Bohemians
  23. Lucy At The Gym - Jill Sobule
  24. Mama Mia - Abba
  25. Miss Otis Regrets - Bette Midler
  26. My Beloved Monster - Eels
  27. Obsession - Animotion
  28. Paperbag - Fiona Apple
  29. Perfect - Alanis Morissette
  30. Rainy Days and Mondays - The Carpenters
  31. She's Falling Apart - Lisa Loeb
  32. Skinny - Filter
  33. Skinny White Thing - Shampoo
  34. Sweetest Perfection - Depeche Mode
  35. The First Taste - Fiona Apple
  36. Things I'll Never Say - Avril Lavigne
  37. Tiny Dancer - Elton John
  38. Tunic - Sonic Youth
  39. Turn The Page - Metallica
  40. Ugly - Smashing Pumpkins
  41. Whats Good For Me - Lucy Woodward
  42. Women Lose Weight - Morcheeba
  43. Yellow - Coldpaly

Proč nebýt anorektička

1. října 2010 v 21:45

Po nějaké době totiž nedostatek potravin způsobí utrpení i dalším částem těla. Zdravotní obtíže jsou alarmující a výjimkou není ani celkové zničující vyčerpání organismu.

VLASY→Stálý nedostatek proteinů zavinuje, že jsou vlasy tenké a křehké.
MOZEK→Souhra v mozku vylučovaných látek důležitých pro psychickou pohodu je narušená. Průzkumy mozků anorektiček prokázaly nedostatek serotoninu. Důsledkem toho pociťovaly strach a úzkost.
SRDCE→Hladovění bere srdci energii, kterou potřebuje na to, aby dostatečně pumpovalo krev do všech částí těla. Anorektičky se proto cítí slabé a trpí pocity chladu. Nedostatek minerálů pak může vést k poruchám srdečního rytmu.
STŘEVA→Pohyb ve střevech se zpomalí, takže se pacienti cítí, jako kdyby měli zácpu, což je nepříjemné. To jen posiluje jejich vůli nejíst.
SVALY→Pozvolna se ztenčují, takže ubývá lidem síla.
LEDVINY→Extrémní nedostatek tekutin může vést k selhání orgánů.
KOSTI→Kostem kvůli hladovění chybí kalcium, životně důležitý stavební prvek pro silnou kostru. Teenageři, kteří si v pubertě nezásobí kostru dostatkem vápníku, pak mohou trpět častými zlomeninami.
NEHTY→Lámou se.
HORMONY→Při extrémní ztrátě hmotnosti zastavuje tělo produkci sexuálních hormonů, což může vést k protahování puberty, u mužů se dostaví impotence, u žen přerušení menstruačního cyklu. V extrémních případech je následkem trvalá neplodnost.
KŮŽE→Kůže anorektiček je suchá a často se začíná pokrývat jemným chmýřím, zvláště pak na tvářích a na zádech.

Modlitba

1. října 2010 v 21:27
Lehám si do postele jako tlusté, ale spokojené děvče, neboť vím, že jsem dnes udělala všechno pro splnění mého snu. Teším se na ráno a na celý nasledující den, protože vím, že díky dnešku budu krásnější a chudší. Zítra se však budu snažit ješte o něco víc, abych si zajistila lepší následující den. Pokojně se odevzdám do Aniných rukou, neboť vím, že Ona na mě dohlédne, postará se o mě a nenechá mě znova padnout na dno. Ona jediná ví, co je pro mě nejlepší a já ji budu následovat, kamkoli bude chtít.
Nemůžu se dočkat následujícího dne, neboť každou sekundou jsem stále blíže a blíže svému cíli. Dnes jsem byla blíž než včera a zítra budu blíž než jsem byla dnes...


Samira: Vážila 34 kilo a radila, jak hladovět

1. října 2010 v 21:05

Samira: Vážila 34 kilo a radila, jak hladovět

Samira se vyfotila sama před zrcadlem, když vážila 34 kilogramů. Nyní, o dva roky později, má váhu 54 kilo
Samira Jay v době, kdy vážila 34 kilogramů
"Byla jsem modelka pro anorektičky," vypráví Brtika Samira Jay (18), která se léčí z mentální anorexie. Na internet dávala fotky, které sama nafotila, když vážila jen 34 kilogramů!

Anorektiček přibívá..přidali se i muži

1. října 2010 v 21:03


Anorexie je věčná. Navzdory emancipaci, intelektu a přesvědčování, že každá jsme osobnost. Počítačově vyrobená vychrtlinka vždycky zvítězí. Britská zdravotní služba vydala statistiku anorektiček, čehož se chytl list Daily Mail - ač bulvár, čtu ho. Britský bulvár se nebojí ani dlouhých textů. A tak jsem pátrala dál v hlubinách internetu. I muži musí být krásní a tak hubnou. Jiní muži se na internetu svěřovali, jaké to je mít přítelkyni anorektičku či "bývalou" anorektičku. A tak jsem četla diskuse a psala. Zdaleka ne všechno. Musíme být krásní, i kdybychom na to měli zemřít.

She is here forever

1. října 2010 v 21:01
Není to jen běh na dlouho trať,
nýbrž na celý život.
Je tu stále s tebou,
každou hodinu, každou minutu,
každou vteřinu.
Je tu s tebou každý nádech,
až do toho posledního...

your ANA

Vychytávky pro-ana světa

1. října 2010 v 21:00
1-> Ve čtyři hodiny si dejte večeři,v pět pak malý kousek ovoce. Tělo bude spalovat 2x tak rychle.

2-> Na noc je dobrý koktejl z vaječných bílků a mléka,odbourává tuky.

3-> Po jídle vypijte sklenku ledové vody,tělo spálí velké množství energie aby vodu ohřálo.

4-> Každý den cvičte a poté si dejte kávu,tělo totiž spaluje tuky ještě hodinu po cvičení a káva znásobuje množství spálených tuků

Anorektičky si zakládají blogy a vzájemně se v hladovění podporují

1. října 2010 v 20:59
Pryč je krátké období, kdy se na českých molech objevily modelky s okrouhlými boky, aby ukázaly ženám, že nejcennější je zdravá přirozená krása. Dnes tytéž dívky zhubly na standartní podváhu a dál fungují jako ikony dokonalé krásy. Většina žen má však logicky problém dosáhnout podobných rozměřů přirozenou cestou. I to může být příčinou mentální anorexie a bulimie.

↓cč

Knihy o anorexii a bulímii

1. října 2010 v 20:57
Lenka Lanczová - Střípky mých lásek
Marliese Arold - Zcela bez tíže
Martina Kopřivová - Zpověď modelky
Jana Sladká - Z deníku bulimičky
Maria Hirse - Vím, jak chutná vzduch
Ivona Březinová - Jmenuji se Martina
Jo a Alice Kinglsley - Alice v zrcadle
Maria Hornbacher - Na dně
Kate Holdenová - Na vlastní kůži
Nesnesitelná lehkost bytí - Milan Kundera

Pamatuješ si..?

1. října 2010 v 20:55

Pamatuješ si...
...svůj první krok?
...svého prvního kamaráda?
...první přečtenou knížku?
...kdy jsi poprvé hrála basket, šla na tancování?
...jak jsi odcházela ze základky a šla na střední?...jak jsi nikdy nedokázala odejít od matky?

Pamatuješ si...
...kdy se ti poprvé někdo smál a tys pochopila co to vlastně znamenalo?
...kdy sis poprvé prohlížela v zrcadle svoje tělo a ohmatávala "špeky"?
...kdy jsi brečela do vyčerpání protože jsi vypadala příšerně?
...kdy jsi poprvé uběhla míli (kilometr) a udělala 100 sedů lehů?
...kdy ti někdo poprvé pochválil tvůj úbytek na váze?
...první jídlo které jsi nesnědla?
...kdy jsi poprvé zhubla do menši velikosti?
...kdy ses poprvé podívala do zrcadla a už jsi neviděla sebe?
...kdy se ti poprvé na chvíli zatmělo před očima když jsi vstala?
...kdy jsi poprvé cítila svoje kosti a přejížděla prsty po žebrech?
...kdy jsi poprvé ztratila kontrolu a jak tě pak bolelo v krku?
...kdy se ti poprvé postavili tvé přátele a jak jsi brečela?

Pamatuješ si...
...jak jsi jim lhala?
...jak ses snažila schovat, odtáhnout se ode všech?
...svět rychle kroužící kolem tebe a sebe tak osamělou, vylekanou a unavenou?
...otázky které jsi měla?
...kdy jsi měla naposled menstruaci?
...kdy se to všechno provalilo a tvoje rodina tě poslala k lékaři?
...jak ti říkali že s tím musíš přestat?
...jak se ti chtělo brečet, ale už jsi nemohla?
...bolest kterou teď cítíš když víš že se nic nezměnilo?
 
 

Reklama